O nás 

Lagotto romagnolo v ČR a v Evropě

První jedinci se do ČR dostali v lednu roku 2003. Byla to hnědobílá fena Medusa dei Silvanbull a její stejně zbarvený bratr Febo dei Silvanbull. Oba pocházejí ze známé chovatelské stanice v Itálii. Odchovy z dei Silvanbull se prosazují především při práci- konkrétně při vyhledávání lanýžů. Avšak i exterierově si nezadají na výstavě s jinými jedinci. Kromě ČR jsou lagotti z tohoto chovu též v USA, v Holandsku, Švýcarsku, Německu, Švédsku.

Medusa a Febo k nám byli zapůjčeni do spolumajetku do chovatelské stanice z Máchova kraje. Zde se oba připravovali na pozdější výstavní kariéru. Praktiky první velká výstava,která je čekala, byla hned Světová výstava 2003 v Dortmundu, kde plemeno Lagotto romagnolo posuzoval president italského klubu pro lagotťáčky pan Morssiani. V současné době patří bez pochyby mezi největší odborníky plemene a jeho otec byl tvůrcem standardu pro lagotty. Výstava se oběma jedincům vyvedla skvěle. Byl zde rekordní počet jedinců (více než 60) a Febo se představil ve třídě otevřené, kde měl dalším 17 konkurentů a mezi nimi skončil jako Výborný IV, s vynikajícím posudkem. I Medusa se neztratila a mezi 19 fenkama běhala v užším výběru (5 fen). I ona obdržela známku výborná. To byla motivace pro další práci s oběma jedinci. Představili se pak na několika výstavách v ČR a oba získali tyto tituly: Klubový vítěz 2003, Národní vítěz 2003, Vítěz Speciální výstavy 2003 a tituly český šampion. Medusa i Febo si odvezli z Eropské výstavy 2003 známku V1, CAC. Tím hostování Feba v ČR skončilo. Pro úplnost ještě dodám, že Medusa i Febo byli vyšetřeni na DKK s negativním výsledkem.

Medusa však nadále u nás zůstala a na jaře roku 2005 byla poprvé nakryta. Otcem jejich štěňat se stal italský pes Jonny dei Silvanbull (HD/A), v jehož rodokmenu najdeme 6 šampionů Itálie, 3x Evropského vítěze a 1x Světového vítěze. Ve vrhu bylo 6 štěňátek a věříme, že jejich kvality budou následovat kvality jejich předků.

Plemeno Lagotto romagnolo zastřešuje v ČR Klub málopočetných plemen psů.  První vrh Lagotto romagnolo v ČR se narodil v květnu 2005 v chovatelské stanici z Máchova kraje.  

Plemeno u nás jistě nebude patřit k rozšířeným, ale určitě si najde mnoho příznivců i zde. Nejpopulárnější je bezpochyby ve Švédsku, kde je mnoho vynikajících jedinců. Na klubové výstavě se pravidelně představuje několik desítek zvířat. Věnují se jim i po stránce lovecké upotřebitelnosti (při práci ve vodě). Kromě Švédska je však jeho obliba stále vyšší i ve Švýcarsku, Holandsku a Německu. V těchto zemí se věnují s lagotťáčkama i záchranářskému výcviku nebo agility. První chovatelé i jsou již i v Chorvatsku. V ostatních zemí však stále patří mezi vzácná plemena.


Lagotto romagnolo- osobní zkušenosti

  Tento středně velký, střapatý a usměvavý pejsek si musí získat časem každého. Je velmi nenáročný na výchovu. Přísnou výchovou u něj nic nezmůžete. Musíte se k němu chovat stále jako ke štěněti- to znamená- hrát si, mazlit se a netlačit na něj. Je velice citlivý, stačí zvýšená intonace hlasu a lagotťáček už se začíná zatahovat „do ulity“. Má opravdu vysokou inteligenci a tak se snadno lecčemu naučí, ale k ničemu ho nedonutíte. Když prostě nechce, tak nechce. Není tvrdohlavý, ale je sám sebou. Ve větší smečce vládne naprostá harmonie a řád. Přesně jsou daná pravidla a všichni je dodržují. Nikdo si nedovolí udělat něco jinak. Držet více lagottů pohromadě není vůbec náročné. Snáší se perfektně mezi sebou i psi. Dorozumívají se mezi sebou gestikulací obličeje a vypadají při tom moc legračně. Různě kroutí nosem, hmouří a nebo rozšiřují zorničky, špulí pusu, zvedají pysk. Je to možná dané tím, že jejich srst se vlastně nedá zježit a tak k dorozumívání daleko více využívají jiných možností.

Jsou citliví na jakoukoliv změnu (prostředí, pána, metodiky výcviku,..). Proto je nutné vždy dobře promyslet co a jak budete s lagotťáčkem provádět. Můžete do držet v bytě, ale i venku, můžete se s ním věnovat výcviku, ale nemusíte, můžete mu pořídit psího kamaráda nebo kočičího a nebo může bydlet sám. Je to celkem jedno, ale když už mu pořídíte kamaráda, upne se na něj a těžko by nesl jeho ztrátu. Když ho zvyknete na pobyt v bytě, těžko ponese přestěhování do kotce,..

Jejich snášenlivost je opravdu jedinečná. Zcela bez jakýchkoliv problémů ho můžete držet spolu s kočkou, morčetem, papouškem, rybičkami, koněm, slepičkami…. Nenapadají nic, co je doma a i venku jsou prakticky ke všemu neteční. Soustředí se vždy a jen na svého vůdce a ten je pro ně vlastně takový „malý Bůh“ na zemi. Nespustí z něj oči, čekají co řekne, co udělá, jak se zatváří. Snaží se z jeho obličeje číst. Stačí když jste zakabonění a lagotťáček už ví, že vaše nálada není nejlepší a automaticky se klidí z cesty. Nemusíte ani promluvit. Na druhé straně když záříte spokojeností, lagotťáček k vám vesele přiskotačí a i on je pak skvěle naladěn.

Zjistila jsem, že jsou též velmi žraví. Moc si nevybírají, sežerou prakticky všechno. Díky jejich jedinečnému čichu před nimi žádné jídlo není nikde v bezpečí. Naše fena leží v obýváku v bedničce a dělá, že spí, jakmile se však jen zvednu a místnost opustím třeba i jen na pár sekund, v cuku letu je večeře pryč. Když házím psům z okna dobroty (piškoty, suchý rohlík), tak i kdyby byla tráva sebe více hustší a vysoká, lagotťák uzme sousta vždy a bezkonkurenčně nejrychleji. Ostatní ani nestihnout zaregistrovat, cože jsem to vlastně hodila. Zkoušela jsem i opravdu miniaturní kousíčky dobrot, které ostatní psi ani neregistrovali, lagotťáček běžel dva metry okolo, najednou se zastavil, zakroutil nosíkem a hurá, už ho měl. Jejich čich je úžasný a koncentrace při práci fascinující. Díky tomu je nerozhodí ani zajíček v lese nebo jiný pes. Prostě když pracuji, tak není čas na nic ostatního.

Jsou zdrženlivější ve vztahu k cizím lidem a v ohrožení může i kousnout. Snaží se vše však řešit jinou cestou. Nejraději se vzdálí, když ho přesto bude cizí člověk pronásledovat a zažene lagotťáčka do kouta, dá mu jasně najevo, co ho čeká. Neuposlechne-li varovných signálů, lagotťáček mu uštědří lekci. To samé však platí i o psech. Lagotto nestojí příliš o cizí psy a když ti příliš stojí o něj, dá jim najevo svůj odstup a když to nestačí, chňapne. Od vlastního pána si však nechá líbí snad cokoliv. Jak jsem již psala, ten je pro Lagottu „malý Bůh“ a tomu se neodporuje.

Procházky s nimi jsou příjemné, protože není třeba používat vodítka, Lagotto se Vás drží jako klíště. Občas na poli prozkoumají myší díry, ale jakmile se vzdalujete, rychle vás následuje. Není moc uštěkaný, ale nezvanou návštěvu rozhodně ohlásí. Kdy se opravdu umí ozvat, je doba krmení. Když nedostane Lagotto nažrat jako první, tak se umí přihlásit, to aby se na něj nezapomnělo. Pokud ho budete chtít držet v bytě, je milým společníkem a tichým sousedem. Díky jeho srsti je pobyt Lagotat v domácnosti vhodný. Jeho srst absolutně nelíná. Je ve struktuře podobná srsti pudla. Avšak u lagottů se srst nerozčesává, ale nechává se v přirozených prstýncích. Vypadá to pěkně a není to ani tolik náročné na údržbu. Pokud nebude jezdit na výstavy, může být i ostříhán na cca 1 cm- 2cm po celém těle, jen hlava se nechává pěkně do kulata. Měl by mít krásnou „čupřinku“ na hlavě a vous asi jako knírač. Na výstavě se preferuje srst delší, která je přirozeně zvlněná a tvoří krásné prstence. Když chcete docílit takového zjevu, je třeba o srst zvýšeně pečovat a pár dní před výstavou rozčesat všechny případné zacuchance a psa okoupat a pak ho nechat jen „okapat“.

Jejich srst je na omak příjemná a nedráždí ani alergiky, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Jen když se rozhodnete jej ostříhat, tak počítejte s tím, že jich bude všude dost. Naštěstí jsou dnes již salony pro pejsky a tak kdo nemá chuť na uklízení chlupů, může přenechat tuto nepříjemnost na pracovnicích psích salonů.

Co mohu říct o Lagotto romagnolo závěrem? Myslím si, že je to ideální rodinný společník, tichý, nenápadný pejsek, neagresivní, inteligentní, kamarádský, veselý, nedominantní, nenáročný na stravu (není potřeba nějakých zvláštních vitamínů pro růst srsti ani pro vývoj kostry a podobně). Je to plemeno neprošlechtěné, které si zachovalo dobré přírodní instinkty, umí žít ve smečce, netrpí na dědičné choroby a defekty. Je to vlastně s podivem, že tato rasa u nás ještě není více rozšířena. Může chodit na procházku jak s dospělými, tak s dětmi, ale i se staršími lidmi. Na vodítku jsou ukáznění, netáhnou a neobtěžují okolí.  Vyhledávají úzký tělesný kontakt s majitelem, takže kdo nemá rád, když na něj pejsek skáče, tak ať o Lagottech neuvažuje, ti totiž majitele několikrát za den musí „poskákat“ a pak jsou spokojení. Hodí se k mnoha psím sportům, kamarádka v Německu má psa se záchranářským výcvikem, jiná fena v Německu dělá tanec se psem. Protože je velmi hbitý a obratný, tak agility by bylo pro něj ušité na míru.

Všem, kteří nám drží palce, děkujeme!