Historie - spor o jméno:

Původ cane corso je antický, úzce spojený s tradicemi jižní Itálie zvláště oblasti okolo Puglie. Název cane corso představuje hlídacího psa oploceného (ohraničeného) majetku. V skutku korzo- oplocení je slovo, které přisuzuje našemu psu primární funkci -pozorné hlídání majetku.

Korzo tedy neznamená, že pes pochází z Korsiky, jak jej chybně popisují ve válečném slovníku ( pro zajímavost ještě citace z tohoto slovníku- velký pes zuřivé povahy,původem z Korsiky). A mimochodem slovo korzo je slovem vznešených tradicí a je součástí používaného slovníku jižní Itálie zvláště Puglie, s nějakými obměnami jako např.: korzický pes a někdy také s obměnou jako Kalabréský pes, anebo sicilská doga.

Ve své době profesor Giovanni Bonatti zootechnik značného významu při dlouhých debatách demonstroval doktorovi Stefano Gandolfinimu jakousi rozpačitost nad přídavným jménem – korzo přisuzované našemu psu, jelikož dle jeho názoru bylo odjakživa přisuzováno hlavně italskému molossovi. A rozhodně mínil, že tento termín by se měl zanést do antické keltské nebo provinční matriky a že znamená robustní.

Další hypotéza se jeví více přijatelná: již jmenovaný doktor Gandolfi navrhuje jako označení latinské podstatné jméno cohors – nebo románské doorte pretoria, které by bylo vnímáno jako antická funkce- osobní strážce- funkce svěřená našemu psovi. Jiní shledávají korzo určitým souzvukem s corsiero –oř, ve smyslu, že jako určitý druh těžkého a stálého molossida (např. neapolský mastin) by se choval právě druh lehčího mrštného psa, schopného dosáhnout kořisti anebo proběhnout rozsáhlé úseky cest po boku celníků, nájemců statků a pozemků, nebo chránícího stáda během střídání pastvin.

Tyto dvě poslední hypotézy vedou jak je patrno k morfologickým a především funkčním pojmům jež jsou nakonec historickými pravdami výskytu psa v rozličných lidských společenstvích: proto každý dohad, každá podobná domněnka končí sbíráním jen částečné pravdy.

Původní využití:

Původní jedinci plemene cane corso rozhodně nebyli doménou majetných majitelů, naopak tento silný a pevně stavěný pes sloužil především obyčejným hospodářům, kteří měli rozsáhlé pozemky a také mnoho domácího zvířectva. Používali se k nejrůznějším úkolům, ale především jako hlídací psi u stáda, k lovu velkých zvířat a také k boji proti nim. V noci pak střežili majetek pána před nezvanými hosty.

V dnešní době si jen těžko představíme psa, který by byl takzvaně „na všechno“, ale žijeme poněkud v jiné době. V době, o které hovoříme, neznali žádné zemědělské stroje a tak i například pro přepravu zemědělských produktů se musel použít vůz tažený koňmo. Takové vozy pak provázel cane corso, aby úrodu ubránil.

Jeho skvělého čichu využívali majitelé při lovu, kdy se účastnil lovu především velkých zvířat a divočáků. Pes divočáka nejenže vyčenichal, ale také dokázal uchopit tak šikovně, že jej paralyzoval a majitel tak mohl lov dokonat.

Jindy byl naopak užit ke střežení stáda domácích vepříků, kteří se tenkrát chovali především volně po mnoha desítkách kusech. Na zimu se však stádo muselo přesunout na pastviny do lesů. A při této „manipulaci“ se stádem opět výborně pomáhal cane corso. Viděla jsem jeho práci při stádu na vlastní oči (na jihu Itálie) a musím uznat, že jsem byla skutečně překvapená, co vše cane corso dokáže. Výborně se koncentruje na majitele, který mu jen posunky dává najevo co chce, které zvíře ze stáda je potřeba oddělit, či které zvíře do stáda zahnat, případně které zvíře zcela zastavit. Pracují při tom někdy dohromady i s různými „naháněči“ ať již příslušníky plemene cane corso nebo různými „voříšky“.

Někteří vášniví chovatelé psů se velmi snaží obnovit původní typ cane corso, avšak obrovský úspěch a popularita plemene vede ke zvýšení reprodukce a nedávno zveřejněné číselné údaje ukazují, že se příliš nehledí na detaily. Tím se plemeno jen dále poškozuje. Netroufám si dnes odhadnout, zda toto někdo někdy zastaví, ale spíše se domnívám že ne a tak se bohužel musíme připravit na to, že mnoho jedinců nebude v žádném případě odpovídat požadovaným rysům plemene (povahových i exteriérových) a budou i nadále a možná i ve stále vyšší míře vykazovat znaky křížení!

Obecně vzato, jde-li o rekonstrukci plemene, je třeba znát genotyp pozůstalých jedinců a snažit se zjistit , zda patří k jedinému kmeni, přičemž pochopitelně nesmíme zapomínat na eventuelní přítomnost dědičných vad a je potřeba se zaměřit na jejich vznik a následné vyčlenění z chovu.

Pro chov je příbuzenská plemenitba velmi důležitá, ale musí být užívána s rozmyslem a také po pečlivém prostudování genotypu daných jedinců. Pokrevní spojení může přinést dobré výsledky pokud je občas „zvelebeno“ jedinci fenotypově příbuznými, avšak mimo používanou linii.Takto získaní jedinci by měli být po důkladném zvážení všech kladů a záporů, hlavními pilíři v chovu každé chovatelské stanice. Cílem by mělo být vytvoření genetické variability s uchováním požadovaných typických znaků plemene´a případně se snažit z chovu vyloučit nežádoucí prvky.

Historie chovu v ČR:

První jedinci se k nám dostali na přelomu let 1996/1997. První chovný pár importovala chovatelská stanice z Máchova kraje / Of Bajer, kde se též narodil první vrh cane corso s PP v ČR. Bylo tomu 2.1.1999. Tato chovatelská stanice udělala pro plemeno obrovský kus práce, kdy se snažila plemeno presetnovat na každé národní a mezinárodní výstavě v ČR, propagovala plemeno v kynologických časopisech, na internetu, v televizi,... Dnes, když se ohlédnu zpět, trochu lituji, že reklama byla tak účinná, protože cane corso se stalo v ČR velmi záhy poptávaným plemenem a kvalita mnohých jedinců je silně podprůměrná! Dnes je situace vůbec nejhorší, protože se začínají ukazovat výsledky špatné chovatelské práce mnohých chovatelů v praxi. Plemeno trpí dysplaziemi kyčelních kloubů, loketních kloubů, problémovými povahami,....to že mají netypický exteriér je již jen takzvaně poslední hřebíček do rakve. Je paradoxní, že na jednu stranu se zde potýkáme s jedinci zcela netypickými a problémovými a na straně druhé máme zde též jedince na evropské špičce. Zmiňme především multišampiona Jonese, jeho dceru multišampionku a Evropskou vítězku Chilli Corso z Máchova kraje, multišampionku a Šampionku roku 2006 Itálie Seyolly (jako první CC na světě nenarozené v Itálii s tímto nejprestižnějším titulem). Tito 3 jedinci patří v současné době k asbolutní špičce nejen v ČR, ale i ve světě. Ovšem takových jedinců je zde podstatně méně, o to více jsou to psi úspěšnější a to především v zahraničí a v zemi původu. Každý, ať chová jakékoliv plemeno, touží po uznání v zemi původu. A toho se chovatelské stanici z Máchova kraje/ Of Bajer dostalo, v podobě nespočtu vítěztví na mezinárodních a klubových výstavách v Itálii a to již od roku 2000 (mnohokrát  i BOB ). A tak odchovy z této stanice najdete dnes již téměř po celém světě.

Cena v zemi původu a v ČR:

Jako i u jiných plemen, platí pravidlo, čím lepší tím dražší. Ten kdo má kvalitu, nesnižuje cenu. A tak stejně jako v Itálii i u nás, jsou ceny rozdílné. V Itálii počítejte s cenou minimálně 800 euro za štěně průměrné kvality. Avšak na štěně skutečně výstavních kvalit si musíte připravit minimálně 2000 euro a více. V ČR je cena štěňat vůbec velmi zarážející. Štěně s PP od šesti tisíc kč, dle mého názoru nemohlo dostat veškerou potřebnou péči (kvalitní krmivo pro matku v době březosti a kojení, odčervení, očkování, kvalitní příkrm pro štěňátka, značkové granule, přídavky na klouby,...- to jsou totiž několika tisícové položky a kdo si to neuvědomí, riskuje koupi štěněte, které bylo od mala "šizeno") a nebo je chovatel milionář, který chov "dotuje" obrovskými položky. Kvalitní jedinec se pohybuje v ceně od 15.000 kč do 25.000 kč. Čím vyšší cena, tím vyšší předpoklady k výstavám a chovu. Uvědomte si, že na štěně z dobrého chovu je třeba čekat, vždyť si pejska pořizujete na minimálně 10 let a více a tak čekat pár měsíců na opravdu zdravého, dobře socializovaného a krásného psa se vyplatí. Dobrý chovatel se štěňat nezbavuje, ale přísně jim selektuje rodiny, kam štěňátko umístí! Zvláště u velkého plemene by to mělo být samozřejmostí a tak se nelekejte, když Vás bude chtít chovatel nejdříve poznat a teprve pak se rozhodne, zda jste vhodnými budoucími majiteli pro velkého psa, který má své nároky na stravu, bydlení i výchovu.

O nás

Všichni naši caníci bydlí společně s námi v domě a na zahradě. V bytě a ani venku není jediné místečko, kam by měli pesani zákaz. Mladí pejsci jsou vždy v nejužším kontaktu rodiny. Bydlí výhradně v bytě, stejně jako Jonesek, Nastěnka, Chilla, ... Nesouhlasím s trvalým osamoceným umístěním caníců v kotci, a proto ani u nás toto nepraktikujeme. Máme jeden větší společný výběh přímo u domu, kdy vchodem ve dveřích mají psi trvalý přístup do suterénu domu. Zde je zbytek smečky pohromadě. Pro správný psychický vývoj štěněte je ideální, pokud má možnost se vyvíjet v přirozené smečce a k tomu slouží náš rozsáhlý pozemek (42.000m2). Kde psi žijí pohromadě. Díky tomu mají skvělou socializaci, na kterou klademe v našem chovu skutečně nejvyšší důraz! Pro jejich citlivou povahu je socializace nejdůležitějším bodem v jejich životě. Rádi všem zájemcům naše pejsky ukážeme na nezávazné informativní návštěvě (která musí předcházet pořízení štěňátka s příjmením z Máchova kraje/ Of Bajer).

Jsme jediná chovatelská stanice v ČR, která odchovala prvního Evropského vítěze CC z českého chovu, jsme také jediná CHS na světě, která odchovala prvního TOP CC roku v Itálii, který nepochází z italského chovu. Od prvopočátku jsme nejúspěšnější CHS v ČR a každý rok máme nepřetržitě nejúspěšnějšího CC roku v ČR! Jsme již od roku 1999 členi italského klubu pro CC- SACC. Většina velkých výstav v Evropě a především v Itálii se již delší dobu neobejde bez naší účasti a prakticky polaždé naši psi obsadí nejvyšší příčky. V ČR není jiná chovatelská stanice, která by své odchovy presentovala v zemi původu- v Itálii a jsme stále jediní, kdo tuto odvahu našli a o to více je potěšitelné, že naši psi jsou držitelé mnoha nejvyšších ocenění z italských výstav (Klubový vítěz, Klubový vítěz mladých, Klubový šampion,...)

Mám právo se tedy domnívat, že chov plemene cane corso je v naší chovatelské stanici veden tím nejlepším směrem a je vidět, že u nás jde exterier ruku v ruce s povahou i zdravím (jen povahově zvládnutý - neagresivní a nebázlivý, zdravý jedinec, který není hrbatý, nekulhá a nemá kožní problémy, může vyhrát na výstavě). Naše miminka najdete kromě ČR také na Slovensku, v Itálii, Polsku, Švédsku, Anglii, Rusku, Dánsku, Norsku, Španělsku, Německu, Lotyšsku, Holandsku, Rakousku, Švýcarsku, Srbsku a dokonce i v USA a na Jamajce či v Austrálii,..! Všem se daří dobře a máme velikou radost, že se nám podařilo pro ně nalézt skvělé rodiny.

Chov cane corso mi leží velmi na srdci a stalo se pro mne v mém životě prioritou. Chovu obětuji vše (veškerý volný i nevolný čas, mnoho studia, mnoho financí a především mnoho emocí). Chci jít v chovu stále dál, a tak se snažím vždy o originální spojení dvou vyjímečných jedinců (krytí se u nás neopakuje - vždy jdeme v chovu dál). Do chovu si vybíráme jedince vždy po nastudování veškerých dostupných materiálů o něm a jeho rodině. Osobně se chci s nimi seznámit, chci znát jejich povahu a zdravotní potenciál. Nikdy se v chovu nezaměřujeme na barvu a nebo tituly jedinců, vždy velmi přísně zvažujeme, zda daný jedinec bude pro chov přínosný, či nikoliv a jak si můžete v praxi ověřit, celkem se to daří. I když počátky chovu nebyly jednoduché, dnes vím zcela jistě, co chci a proč.

Spolupracujeme úzce s mnoha chovateli v zahraničí, a to především chovatelskou stanicí z Itálie "dei Silvanbull" paní Sandry Schmidt a Flory Faller - Verona, dále chovatelskou stanicí z Itálie "del Valle dei Lord"- pana Luigiho di Rienza, CHS ze Španělska-" Rothorm"- paní M.F. Samon či CHS "Pacifica/ z USA pana M. Drukera,..- toto jsou naši největší přátelé a pomocníci v chovu cane corso. Kromě těchto stanic spolupracujeme s mnoha dalšími chovateli po celém světě.

Všem, kteří nám drží palce, děkujeme!