ze života

Dne 22. 6. 2003 se v Římě v Itálii konala největší klubová výstava cane corso v Itálii a v Evropě vůbec. Den před tím proběhl seminář o cane corso s mezinárodní účastí (italští, američtí, maďarští, španělští chovatelé a já za ČR). Snad každý pochopí, že jsem neodolala a tuto akci se rozhodla navštívit.

Vyjela jsem ve čtvrtek odpoledne a v Praze naložila kamarádku, abych nejela sama (no sama jsem stejně nejela, protože Jonesek pochopitelně nesměl na výletě a pak také na výstavě chybět). Jelikož jsem jela manželovo autem, které nemá klimatizaci, rozhodla jsem se, že kvůli Joneskovi pojedu převážně v noci. A tak se i stalo. Jela jsem co mi síly stačily a mezi Rakouskem a Švýcarskem jsme všichni tři ulehli v zadní části vozu. Jonesek se dost roztahoval, tak jsem měla nohy dřevěné, že jsem ráno nemohla řídit. Inu za volant zasedla kamarádka.

Jela až do Švýcarska a u Sant Moritzu jsme si udělaly okolo poledne pauzu s piknikem. Jonesek ihned skočil do horského jezera a nehodlal vylézt. Musely jsme mu stále házet kamínky, které Jonesek vytahoval ze dna. Nepospíchaly jsme a nechaly ho pořádně vyřádit. Když už byl značně znavený, naložily jsme ho do auta a vyrazily dál.

Brzy jsme byly v Itálii a já návštívila svou kamarádku, která má od nás pejska, v Saronnu, nedaleko Milána. Poklábosily jsme a vyrazily dále do Janova. Tam jsme přijely okolo deváté večer. Náš známý a chovatel cane corso už nás netrpělivě očekával. Měli jsme reservovaný stůl v pizzerii, a tak jsme jen všichni tři přesedli k Morganovi do auta a rychle na večeři. Jonesek dostal v restauarci misku s vodou a my skvělou pizzu. Brzy jsme však odešli, neboť ráno se jelo do Říma, který je od Janova téměř 500 km.

Ráno jsme do auta combi (Fiat Marea) začali stěhovat vše, co jsme si chtěli vzít s sebou. To jest: 3 x velká cestovní taška, 1 x 3kg pytel Eukanuby pro Joneska, 2 x velká nerezová miska, několik balíků vody, 3 dospělé osoby, 2 dospělí psi cane corso (Jonesek a tříletý "cizí" pes - Nucio). Měli jsme skvělý nápad, že oba kluci spolu budou v kufru. Ale Nucio si to zprvu nemyslel. Tak jsme je vzali oba s Joneskem na procházku do lesa a tam Jonesek zcela přirozeně "vysvětlil" Nuciovi, ať nedělá drahoty a ať se smíří s tím, že na Jonese nemá. Pak oba skočili do kufru a vydrželi tam 7 hodin! No a na zadní sedadlo se ještě vešla bedna a v ní 2 čtyřměsíční štěnata cane corso! No do dnes nechápu, jak jsme to vše do auta dostali. Říkala jsem si fajn, bude řídit Morgan, ještě k tomu auto s klimatizací, můžu si pěkně pospat. Ale... po pár km mi Morgan řekl, že je hrozně ospalý, ať řídím já. Tak si vyměnil místo s Andreou, ta si sedla vedle mne a navigovala a já řídila téměř do Říma. Morgan celou cestu spal!

Řím je krásný, ale měla jsem chuť jet rovnou na hotel, vysprchovat se a odpočinout si. Vzali jsme si velmi luxusní hotel, a tak v rámci úspory jsme byli všichni na jednom pokoji (3 lidi a 4 psi). Naštěstí byl velký a měl i terasu, tak se mi tam i líbilo. Byl na břehu nádherného jezera, a tak jsme se šli pochopitelně vykoupat. Jones byl ve vodě jako první. Já s Andreou jsme ho následovaly a ve vodě, která byla neuvěřitelně čistá a teplá, strávily dobré 2 hodiny. Joneskovi se výlet moooc líbil. Pak jsme však pospíchali zpět na hotel, neboť byl večer seminář se společnou večeří. Bylo to skvělé. Výborná atmosféra, mnoho zajímavých informací a mnoho jídla. Vzhledem k tomu, že mi přinesli pečené jehně, které nejím, asi víte, co měl Jones ten den k večeři. Jehňátko do něj jen sklouzlo. Dokonce se rozdělil o kousek i se štěňaty (Paco a jeho sestra Belfagor).Po lahvince skvělého červeného jsem ulehla a strašně se těšila na zítřejší výstavu.

Když jsme na ni dorazili, bylo tam již mnoho aut a psů. Celkem se na výstavě předvedlo 106 cane corso!!! Ti se posuzovali ve dvou kruzích a posuzovali je vždy 2 rozhodčí najednou. V jednom kruhu byla třída štěňat (puppy) a dorostu a ve druhém kruhu všechny ostatní třídy. Puppy a dorost posuzovali 2 italští rozhodčí, v druhém kruhu jeden Ital a jeden Američan (předseda USA klubu pro CC AICF - největší organizace pro cane corso na světě).

Nejdříve jsem pomohla Morganovi vystavit štěňata v puppy. Vybrala jsem si pejska - Paca. S ním jsem jeho třídu vyhrála. Má radost byla ještě větší, když i Morgan s Belfagor vyhrál tuto třídu ve fenkách. Na závěr se vybíral takzvaně Best cuciolo (nejlepší mladý jedinec), a to z vítězů ze třídy puppy psi a puppy feny, dorost psi a dorost feny, mladí psi a mladé feny. Takže o tento titul bojovalo 6 jedinců. Já byla opět s Pacem. Po delším rozhodování titul získal Paco! Moc jsem mu to přála. Je to pěkný, ale hlavně moc milý pes. Má krásnou kostru a úhlení, vypadá, jako by byl syn Jonese, ale jeho otcem je Nucio.

Nucio se vystavoval ve třídě otevřené, kde bylo celkem přes 30 psů! Nucio tuto třídu vyhrál. Pak jsem šla již já s Joneskem do šampionů. Byli jsme celkem 3. Oba konkurenti byli velmi pěkní. Každý měl něco do sebe. Třídu však vyhrál Jonesek. Tak jsme šli o Nej samce výstavy, a to pes z mezitřídy, otevřené, šampionů a veteránů (tu vyhrál Karabah Vento - ve skvělé kondici). No věřte nebo ne, Nejlepším psem výstavy se nestal nikdo jiný než - Jonesek! Reservní skončil Karabah Vento. Rozhodčí Joneska ještě dlouho opěvoval a odůvodňoval publiku, proč se tak rozhodl. Prý je zcela ideální... dokonce si na něj vytáhli metr a různé šablony a měřili mu různé výšky, délky, proporce, úhly lopatky, úhly úhlení,... byla jsem z toho celá vedle (Jones ani ne) a když skončili, tak ho poplácali, mě také a začali ho opěvovat ještě více, prý je to zcela unikátní exemplář, který má jedinou vadu - NEŽIJE V ITÁLII! (zaplať Pán Bůh)

Byl to krásný pocit. Pak už jsem si zcela v klidu prohlížela posuzování fen. Ty vyhrála moc pěkná a vyvážená černá fena ze třídy šampionů. Proti ní jsem posléze nastoupila o BOB - Nejlepšího jedince plemene. Tento titul již vybírali všichni 4 rozhodčí najednou a nevybírali kupodivu ani moc dlouho. Po jednom kolečku dali titul Joneskovi! Já toho psa fakticky miluju!!! Asi už nikdy v životě s žádným psem neprožijeme takové vrcholné okamžiky štěstí, jako právě s ním. Ohromil všechny svým exteriérem, povahou, ale i kondicí. Jen málo cane corso měli tak vypracované osvalení a tak překrásný pohyb, kterým vyniká Jonesek. Bylo zde mnoho pěkných i mnoho ošklivých psů, ale ten nej je ten můj! A já si začínám myslet, že si snad ani tak dokonalého psa nezasloužím, ale pak si řeknu - kdo by ho miloval víc než já? Asi nikdo... Je prostě můj a já si ho užívám každý den. Už se mi nechce jezdit ani na dovolenou, když ON nemůže se mnou, a tak všude jezdím jen s ním. Manžel zatím ještě nežárlí, zatím...

Příští rok bych chtěla na tuto akci opět zajet, protože se mi tam moc líbilo, vzala bych pro změnu nějakého Joneskova potomka. Taková Chillinka by byla žhavou adeptkou mezi fenkami na vítězku.

Vy všichni, kteří máte Joneskovo potomka a je tatínkovi alespoň trochu podobný, vězte, že máte v Itálii veliké šance! Jones a jeho typ je hodně v kursu! Jones se rázem stal cane corso č. 1 v Evropě, ale i ve světě. Neustále mě bombardují chovatelé z celého světa (z různých států Evropy, ale i Malaysie, Brasilie, Australie, a hlavně USA). Předseda AICF udělal Joneskovi zřejmě velikou reklamu v USA, prý je teď na každých stránkách o CC, jak internetových, tak tištěných. První miminka narozená po Joneskovi v USA (a je jich 11) už dávno měla své nové pánečky, ještě před narozením, doufám, že se potatí. Prozatím vypadají slibně. V Itálii jsou nakryté již 4 fenky, a tak si italští chovatelé slibují, že i oni se budou brzy moci pyšnit psem, jako je Jones. Ale znáte to, Joneska nedělá jen exterier, Jones má především charisma a osobnost, kterou má jen málokterý pes.

Cesta domů byla moc veselá a manžel už mi nezazlíval, že jsem jela na tak dalekou cestu sama (protože prý když jedu bez chlapa, tak jedu vlastně sama...). Bál se, aby mě nějací Římani neukořistili, ale naštěstí byli všichni slušní.

Jo a pro zlé jazyky: dokázali jste někdy něco takového se svým psem? Ne? Tak až se Vám to povede, kritizujte... V ČR běhá údajně mnoho kritik na to, jak Jones vypadá, ale tento pes se 4 x vystavil v Itálii, vždy na velikých a prestižních výstavách a z toho získal 3 x BOB a 1x res. Best psa výstavy. Vím, že je jiný, než některé slovenské, maďarské, či české odchovy, ale to není vina Joneska, on totiž splňuje v současné době na 100% představu italských odborníků, jak má ideální cane corso vypadat!

Chcete-li se v plemeni zorientovat, vezměte své psy na několik takových akcí v Itálii a uvidíte, kam kráčí chov CC...

Ze života 2005
Z výstav v roce 2004
     Jaký byl můj rok 2003