Klubová a mezinárodní výstava Janov 4.-5.12.2004:

Řekla bych, že už tradičně jezdím koncem roku na výstavy do Itálie. Letos to bylo již třetím rokem. Jela jsem spolu se Sandrou jedním autem. V autě byla Chilli Corso z M.K., Peek Corso z M.K., Mephisto, Ema, Vesta dei Silvanbull, Bayos dei Silvanbull , Feo a já se Sandrou. V pátek jsme místo dopoledne, vyjely až ve 16.00 hodin a tak nás čekalo nepřetržité řízení až do Janova. Já jela první kus cesty, pak Sandra a pak zase já. V 7.00 hodin jsem stála před branou výstaviště v Janově. V půl osmé nás pustili dovnitř a my šly vyvenčit všechny psy k moři. Ema jako první vběhla do moře a ostatní psi jí ihned následovali. Přišlo jim to děsně bezva. Pak pochopitelně na pláži kopýtka pěkně nahoru a krásně se nastrojili pískem. Jelikož za hodinu začínala výstava, já z toho tak nadšená nebyla a v tuto chvíli jsem si v duchu opět polichotila, že jsem holka chytrá a vybrala si plemeno krátkosrsté... Podařilo se nám všechny psy pěkně vyčistit a včas stát u kruhu. Tento den pískal baron della Renai. Starší pán, který je veliký detailista. Naši psi se mu však očividně velmi líbili. První šel na řadu Bayos a získal V1 ( v šampionech se v Itálii nezadává CAC!). V porovnání se psem z otevřené a pracovní třídy pak soutěžil o titul CACIB. Ten získal mladý jedinec z třídy otevřené z chovu pana L. di Rienza. Pes měl fantastickou kostru, pěkné úhlení, zcela rovný hřbet, ohromnou, ale přitom krásně modelovanou hlavu, byl černý s žíháním a já z něj byla celá pryč. Opravdu jsem už dlouho tak povedené zvířátko neviděla! Bayos pak skončil res. CACIB. Po udělení titulů v dospělých , jsem přišla na řadu s Peekem Corso z Máchova kraje. Peeka sice nevlastním, ale viděla jsem, že roste moc pěkně a že by byla veliká škoda ho neukázat italům a trochu je "pozlobit" (vždy okukují naše psy se zájmem i trochou závisti- myslím, že do dnes nepochopili a asi ani nepochopí, jaktože se nám všichni psi spolu snesou a neperou se, vždyť ti jejich psi se mezi sebou vůbec nesnáší...) a tak jsem nabídla Pavle, že ho vezmu sebou, Peek je od mala můj malý píkolík a byl jedno z nejroztomilejších štěňat, které se u nás narodilo. Z devíti psů Peek vyběhal Výborný třetí a rozhodčí mě nejvíce pokáral za špatně kupírované ucho (příliš krátce) a prý nebýt toho ucha.... Další želízko v ohni měla být Chilli a tak se i stalo. Vyhrála třídu šampionů a pak jsme šli proti feně z otevřené a pracovní o CACIB. Ten však získala fena z otevřené, která nakonec dostala i BOB a byla to dcera Jasona- bratra Jonese a CH Ninjy. Tak přišla na řadu o res. CACIB fena, která získla známku V2, res. CAC v otevřené třídě a to byla naše Cora/Ema! Tak mi v Itálii o res. CACIB běhaly hned 2 feny najednou, já s Chilli a Sandra s Emou. res. CACIB dostala Chilli!

Po výstavě jsme se všichni celkem zapovídali a nemohli náš rozhovor stále utípnout a tak jsme se dohodli, že se večer sejdeme a půjdeme společně na večeři. A tak se i stalo. Ve 20.00 nás vyzvedl Morgan (CHS dei Morgan) a jeli jsme k oblíbené přímořské restauraci, kde čekali další známí chovatelé. Obsadili jsme obrovský stůl a nálada byla (možná i díky fantastickému jídlu a výbornému vínu) opravdu úžasná. Bylo to moc fajn, ale přesto jsem již okolo druhé hodiny chtěla společnost opustit, přeci jen jsem řídila předešlou noc nonstop a v neděli ráno nás čekala ještě klubová výstava CC!

Po kratším spánku jsme ráno nakrmili, vyvenčili a opět důkladně vyčistili naše všechny poklady a hurá ke kruhu! Konkurence téměř jako minulý den, jen o něco více přihlášených psů. Opět začal Bayos a ten skončil V2, třídu vyhrál Gladio, který také získla titul Klubový vítěz. Gladio je ten pes, který skončil V3 na Evropské výstavě v Bratislavě- pro ty, jenž jste tam byli. Nemyslím si, že byl tento den nejlepší pes na výstavě. Je to pes velmi silný a mohutný, má velmi krásnou kostru a hrudník, hlavu má příliš mohutnou a v pohybu nepatří mezi nejvetší elgány, sice se pohybuje pružně, ale dosti pomalu a v pohybu je takový rozevlátý...Nicméně je to rozhodně velmi slušný pes. Mně osobně se však líbil, jako den předešlý, mladý pes od pana Rienza, který opět vyhrál třídu otevřenou. No a po udělení titulu Klubový vítěz šla na řadu třída mladých psů. Celkem bylo 12 konkurentů a já s Peekem. Všichni psi byli celkem slušní a kromě 2 získali všichni známku výborný. Proto bylo těžké odhadnout, kdo zvítězí. Rozhodčí nás všechny dal do pohybu a začal vybírat, celkem vybral 4 jedince a Peeka opět, jako předešlý den, také mezi nej 4. Nechal si psy postavit a už se dlouho nerozmýšlel, V1, Klubový vítěz mladých - Peek Corso z Máchova kraje! Druhý skončil pes, který v sobotu chyběl, třetí byl černý pes Simony Tanzarely po CH It. Connanovi, který byl v sobotu druhý a čtvrtý skončil jeho bratr, který v sobotu zvítězil. Peek sklidil obrovský aplaus a naplnilo se to, co nám prorokovali někteří italští chovatelé již při sobotní výstavě- že Peek by měl rozhodně oba dny vyhrát! Pak už jsme běhali s holkama. Chilli V2, Ema V3- myslím si, že je to fantastický úspěch na klubové výstavě v zemi původu! Klubového vítěze získala modrá fena z jihu Itálie, která měla super kostru a pohyb, výbornou kondici a osvalení a výraznou hlavu, zkrátka super fena (teda mně se líbila moc, ale Sandra z ní na větvi nebyla, nechci jí podezírat, ale možná i proto, že porazila Queen- fenku od Sandry, která skočila druhá. Queen je matka Bayose a Vesty a Luny,..). Mladé fenky jsem moc nevnímala a šla jsem proti vítězce mladých fen až s Peekem o tak zvaně Nejlepšího mladého jedince klubové výstavy. A hádejte kdo vyhrál? No jasně- Peekoš! Takže zopakoval úspěch Chillinky z klubové výstavy ve Veroně v r. 2002! Kde Chilli navíc přidala ještě jeden titul Migliore femine- Nejlepší fena výstavy vůbec! Tak to už se Peekošovi nepodařilo, "převálcoval" nás šampion Gladio, ale řekla bych, že to bylo těsně... Gladio pak získal i BOB. Dozvěděla jsem se, že jsem JEDINÝ CHOVATEL NA SVĚTĚ, který odchoval DVA KLUBOVÉ VÍTĚZE MLADÝCH ITÁLIE MIMO RODNOU ITÁLII!!!!!!!! Tak to už je opravdu síla a mě to moc moc moc potěšilo a také povzbudilo pro další chovatelskou práci. A doufám, že nezůstane jen u těchto dvou (Chilli a Peek) a že snad v budoucnu přidám i dalšího!!!

Po výstavě jsme zamířili do la Spezii. Bylo tam super počasíčko, ještě v 19.00 hodin bylo venku +15C. Moře krásně vonělo a já si užívala fajn pocitu z povedené výstavy. Druhý den jsme již byly u Massima- CHS dei Dauni. Byla jsem se podívat na štěňátka, která se narodila fence z mého chovu, která působí v Itálii a otcem jejího vrhu byl italský šampion Connan. Musím uznat, že vrh byl super. Fenka je dcerou Jonese a vidno, že si s Connanem dobře "sedli". Zvláště jeden kluk se mi moc líbil, měla jsem zájem o jeho koupi, ale Massimo odmítl s tím, že tento pes zůstane u něj. Halt máme stejné "oko". Jsem na něj zvědavá, jak se bude vyvíjet v budoucnu. Zůstaly jsme do druhého dne a ráno jsme naložily nového "pomocníka pro český chov"- Hulka dei Dauni- syna Connana. Hulk bude do konce ledna 2005 zapůjčen v našem chovu. V úterý kolem páté ráno jsme byly v Praze a Pavla nás samou radostí začala odměňovat dárečkama. Já i Sandra jsme dostaly kosmetické kufříčky a krémy (vy nevíte, že Pavla je kosmetička?- tak teď už je Vám to snad jasné..). Takové vlastně předvánoce. Okolo šesté jsem byla doma a vše musela honem vyprávět Radkovi, okolo oběda už jsem zase byla v Praze, tentokráte na Jednotce intenzivní péče, kde ležel můj tatínek po pondělní vážné operaci a já proto jela nonstop domů celou noc. I tatínek mi udělal radost, protože byl statečný a vše snášel dobře. Tak jsem mohla úterní večer konečně padnout spokojeně do postele a dospat ty probdělé noci již od pátku.

Na závěr chci dodat, že odchovat v mém chovu jedince, kteří jsou schopni konkurovat italským odchovům, vůbec není jednoduché. Za prvé musím většinou na krytí do zahraničí, protože bez urážky, v ČR skutečně není moc na výběr. Navíc jsem jen malý chovatel, se svými 2-3 vrhy za rok, konkurovat italským chovatelům, kteří odchovají řádově několik desítek vrhů ročně, to vůbec není jednoduché. Mně se narodí dejme tomu -dle letošního roku- necelých 20 jedinců a z nich musím mít nejméně 50% opravdu super jedince, abych mohla něco na výstavy vybrat. Kdežto italský chovatel má ročně minimálně 50, ale i 100 i 300 odchovaných jedinců a přesto nedokázali ani letos, ani v roce 2002 porazit mé dva odchovy. A o to více si těchto úspěchů cením a uvědomuji si, jak jsou pro mou chovatelskou práci důležité! Chtěla bych i pochopitelně poděkovat Pavle, že Peeka drží v krásné kondici a také že ho dobře vychovala a já se mám čím "pochlubit", protože štěňátko, které od nás odjíždí v sedmi osmi devíti týdnech, je vlastně jan takový "polotovar" a je jen na novém majiteli, zda dokáže mimčo "pěkně dovařit" a udělat z něj ten "skvělý dort"!

Na výstavě jsem si dohodla návštěvu u pana L. Rienza a tu naplánovala na 21.12.-23.12.2004. Letenka je již zaplacená a jak cesta k Neapoli dopadla, tak to Vám napíši zase extra! No a pro ty méně chápavé, kdyby jste jako vůbec netušili, proč letím těsně před Vánocema do Itálie do v současnoti nejúspěšnější chovatelské stanice (a to suveréně nejúspěnější!), tak Vám trochu pomůžu- co si asi tak přeji k Vánocům od Ježíka (Radka)? Jasnočka- nějakýho caníka ne!

     02/2004- Evropa- Barcelona

Čekali by jste ode mne, že snad nepojedu na Evropu? Já myslím, že těžko... Takže jsem plánovala již koncem minulého roku cestu na jih. Nejprve jsem přihlásila Jonese a Chilli, pak jsem si však řekla, že už jsem dlouho nebyla na dovolené a že vezmu raději dceru a uděláme si zároveň i dovču. A tak jsem hlásila dva bostonky, jednoho amstafa a jednu fenečku cc do dorostu. Sandra brala dalších 5 psů, které jsem měla s ní vystavovat, takže o zábavu jsem měla mít postaráno. Na šampionu šampionů jsme se domluvily s Evou Neduchalovou a její dcerkou, že pojedou také s námi s jejich krásným Kerry blue terierem- Baronem (BIS z Evropské výstavy v Paříži).
Pár týdnů na to jsem plán ještě zdokonalila a naplánovala na 30.5. mezinárodní výstavu ve Francii v Lyonu a z Lyonu pak rovnou do Barcelony, kde výstava probíhala od 4.6.-6.6. Dva dny před odjezdem se "pozvala" i má maminka a tak jsme nakonec udělaly dámskou výpravu. Já jsem řídila, mamka vedle mne mě napájela a krmila, Eva s Evičkou , Saskií , Raichu a Pikachu si vzadu užívaly cestu a úplně v zadní části vozu byl amstaf, canička a kerrýk.
Vyjely jsme v pátek 28.5. okolo poledne. V Německu jsme místo jízdy absolvovaly posunování- byly velké zácpy a modlila jsem se, ať už jsem z Německa venku. Cestu jsem vzala přez Švýcarsko, že se v sobotu pokocháme... V pátek večer jsem dorazila do Bernu, připravily jsme lůžkovou úpravu a brzy usnuly. Ráno jsme posnídaly a jely dál. U Ženevy jsme sjely z dálnice a vjely k jezeru a do města. Beze spěchu jsme se projely kouzelným městem. Odpoledne jsme pak trávily cca 2 hodiny na pěkném a čistém parkovišti ve Francii. Všechny jsme se osprchovaly a pak dojely do Lyonu až přímo před brány výstaviště. Po procházce a večeři jsme opět zalehly.
Ráno jsme přeparkovaly dovnitř areálu a honem ke kruhům. Pohledem do katalogu jsem zjistila, že je zde více než 80 amstafů! více než 30 CC 8 kerry a 15 bostonů. Caníka jsem žádného nevystavovala, ale pochopitelně jsem se šla podívat. Kvalita psů byla mizerná. Opravdu se mi líbili pouze 3 jedinci. Nejvíce se mně líbila fena. Zjistila jsem podle čísla, že je dcerou Jasona- Jonesovo bratra a CH Itálie Ninjy. Byla to slušná fena s pěknou hlavou. Bohužel zdejší rozhodčí měl "své" představy o CC a vybíral na první místa dogovité psy. Znechuceně jsem odešla. Kerry dle mého očekávání získal BOB. Amstaf skončil ve mladých mezi 10ti konkurenty V 2, ale trochu jsem byla zaskočena, neboť nás rozhodčí postavil na první místo a až když se mě na něco francouzky ptal a já mu anglicky odpověděla, že francouzky nerozumím, tak znejistěl a ptal se mne, odkud jsem. Halt jsem se přiznala, že jsem "jenom" z Čech a za pár vteřin jsem se od čísla jedna stěhovala k číslu dvě! Publikum stálo za mnou, ale co naplat. Bostonek vyhrál třídu mladých a čekala jsem na BOB. Cacib pes a cacib fena vstoupili do kruhu a já chtěla též, ale vedoucí kruhu mě zadržela se slovy, že u nich mladí o BOB nechodí! Už jsem byla celkem dost nabroušená. Náladu nám však zpravila Eva s Baronem při závěrečkách. Nejdříve vyběhala BIG a pak i BIS!!! Tak to bylo úžasné. Horší však to bylo s tím velkým "plecháčem" za BIS. Celou dobu, co se Eva fotila, jsem přemýšlela, kam ten šíleně veliký pohár v tom mém narvaném Transitu dám! Ale i to jsem vykoumala a v osm večer jsme mohly vyjet z parkoviště směrem na Barcelonu.
Okolo půlnoci jsme na jihu Francie našly krásné místečko na spaní. Ve vzduchu již bylo cítit moře. Druhý den v pondělí jsme okolo třetí odpoledne dorazily do našeho kempu pod Barcelonou.
Zběžně jsme vybalily a hurá na pláž. Všichni psi s námi. Pokemoni (bostoni) do vody vběhli okamžitě, stejně jako Baron, ale amstafa a canici jsme táhli na silu a tak jsem to po pár pokusech vzdala. Měly jsme pěkný mobil home s vlastní sprchou, toaletou i kuchyňkou. Dovolená mohla začít!
Druhý den dorazila Sandra se dvěma společnicema a osmi psama! Jeden barsoi, jeden jack russel, jedna pressa canario a 5 caníků. Všihni spali okolo našeho domku v klecích pod stromy. Byly jsme zde za atrakci 8 ženských od věku 10ti let do věku důchodového a s nimi 13 různých psů. Si nás i točili tůristi jako nějakou místní zvláštnost...
V kepmu se ubytovalo mnoho lidí s pejsky, potkaly jsme zde paní z Čech, která se provdala do Irska a chová tam Kerrýky, potkaly jsme Janu Vaňečkovou (nebyla s Exem ale s buldočkama), sešly jsme se s mým známým a jeho ženou z Polska, kteří ode mne mají amstafy.... Prostě nabitý program. Jeden den jsme všichni poseděly u grilu a udělaly si krásný večer. Bavily jsme se česko/poslo/německo/anglicky-- už jsem i na dceru mluvila jak retardovaná. Dny nám krásně uběhly a vlatně najednou tu bylo páteční ráno a já seděla zase za volantem a hurá na výstavu. Rozdělily jsme se, já, Ute a její barsoi a russel, Eva s Evičkou a Baronem a náš amstaf jsme jely zkusit štěstí. Sandra, mamka a Anna zůstaly doma a hlídaly hafany. Od kempu jsme jely za španělskými chovately a ty nás zavedly krásně až na místo. Pak jsem začala řešit problém s parkováním. Musím přiznat, že to byla jedna z věcí, která mě naštvala. Kdo neměl reservované parkoviště dopředu, měl vlastně smolíček pacholíček. Na pátek ještě byla volná místa, ale asi 2 km od výstavy a na sobotu už ani tam ne! Česká holka si ale ve světě poradí a tak hup šup za plot na silnici a parkovala jsem přímo u brány. Zaplatila jsem parkovací kartu (15 eu každý den!!!) Celá výstava se odehrávala v pěkném výstavišti, bylo zde mnoho restaurací, haly byly klimatizované, u kruhů byly vždy i nějaké volné židličky na sezení. V první hale byly kruhy větší, v hale, kde jsem v pátek vystavovala AST byly celkem malé. Po zmatcích kdo a kde vlastně bude amstafy posuzovat jsem konečně nastoupila do mezitřídy s Oliverem a ten nakonec skončil třetí! Mattík byl výborný bez pořadí. Barsoi též třetí, russel bez pořadí a Kerry CAC a res. CACIB. Stal se vlastně hned šampionem Španělska. Tak bych řekla, že jsme byly vcelku spokojené. Odpoledne už jsme zase "válely špíčky" na pláži. A v sobotu ráno ten samý kolotoč. Vystavovaly jsme 6 caníků a jednu pressu a byly jsme na to se Sandrou sami. Do toho nás stále někdo oslovoval a zdravil. Nakonec jsem ještě nesměla odmítnout pozvání na kafe od Maura a Mariana (della Porta Dipinta) a tak jsem ani nestihla Sandru natočit s pressou. Byl to jediný nekupírovaný pressa v otevřené a dostal VD. Jo a mimochodem i v Lyonu i v Barceloně bylo vše, co se kupíruje- kupírované (dobrmani, boxeři, knírdové, amstafové, caníci, aisati, argentiny, pressy, pinčové,..). V Lyonu bylo více než 80 AST a jen JEDEN byl nekupírovaný! V Barceloně bylo téměř 180 AST a tak ca 5 nekupírovaných. To samé u CC cca 70 caníků a asi jedna nekupírovaná fena, více jsem tam neviděla.
Výstava pro nás dopadla jinak úžasně : 3 x druhé místo a 2 x třetí! A to například Baoys (Leon) běhal se mnou v nejsilnější třídě- v otevřené, takže opět spokojenost. CACIB ve psech získal Mariano s Indiem, je to pes s pěkným, mohutným tělem, krásným úhlením a pohybem, ale má nehezkou hlavu a nůžko/kleště (kdy jsou v kleštích pouze dva zuby!) Proto BOB zcela oprávněně získala má favoritka nádherná fena Apolonesa dei Re di Roma ( v majetku Iriny z Ruska) a res CACIB ve fenkách získala Apoly sestra z pozdějšího vrhu- Baronesa dei Re di Roma (Evropská vítězka mladých 2003). Jsou to nádherné feny. Trochu mě zamrzelo, že jsem Jonese a Chilli nechala doma, protože třída šampionů u psů byla horší, než třída otevřená a Apolonesa a Baronesa vypadají jako Chilliny vrhové sestry.
V kepmu jsme úspěch oslavily skvělou večeří a italským vínem. V neděli ráno jsme se rozloučily. Sandra jela domů a já na výstavu s Pokemonama. Ve mladých psech byl Raichu druhý a skončil za nádherným pejskem, který je otcem naší nové Monkey. Ten pak získal i BOB! Pikachu byla v otevřené také druhé, ale jen proto, že prostě nechtěla chodit. Je to totiž pes Saskii a ta na ní za kruhem zavolala a Pika prostě chtěla jít za svou paničkou a ne se mnou. Ta koza snad neudělala sama ani krok! Škoda. Ale i tak jsem byla ráda za dvě druhá místa.
Mohly jsme v klidu vyrazit na cestu domů. A tak se i stalo. Vyjela jsem cca ve 13.30 od výstaviště a valila k francouzko/španělským hranicím. Ve Francii jsme měly první delší zastávku. Bylo strašné vedro a mně se ohřívalo i auto, natož psi. A tak jsme opravdu odpočívaly cca po každé hodině jízdy cca 15 minut odpočinek- psy ven a napojit. Okolo jedenácté jsem byla již za Lyonem (mezi Mulhausenem) a zastavila na poslední spánek v autě. Ráno už honem honem domů. Dojely jsme v pořádku. Ráďa na mne čekal s dobrou večeří a plná dojmů jsem mu vše do pozdních nočních hodin vyprávěla.
Výstavu až na parkování a zmatky u kruhu s AST hodnotím celkem positivně, jen mě překvapilo, že nepřijelo více italů s cc. Kvalita nebyla zrovna nejvyšší a kdyby nevyhrála Apolonesa, asi bych byla velmi zklamaná... S bratrem Apolonesy- s Archimedem jsme v květnu kryli Evitu (někde u Florencie) a tak jsem si moc přála, aby zabřezla!
Další dobrodružnou cestu jsem měla za sebou a už se těším na příští!

     MVP Luxembourg, 27. - 28. 3. 2004

Ve dnech 27. - 28. 3. proběhla prestižní mezinárodní výstava v Luxembourgu. Cane corso byli na řadě již v sobotu. Zdejší výstava je poměrně hojně navštěvovaná a to především zahraničními vystavovateli z Německa, Belgie a Francie, ale i z dalších zemí (Rusko, Itálie, ČR, Polsko...). Není se čemu divit, vždyť když získáte CACL ve třídě šampionů, máte nárok na udělení titulu šampion Luxemburska (je-li váš pejsek již šampionem jiné FCI členské země). To láká na výstavu mnoho špičkových psů a konkurence ve třídě šampionů u mnoha plemen byla většinou veliká a mnohdy bylo ve třídě šampionů více jedinců, než ve třídě otevřené!

Vyjela jsem z domu již v pátek ráno. Manželovi jsem napsala všechny pokyny na papír (on zase musel v sobotu na bonitaci s autralákama, tak aby vůbec věděl, koho má brát... - ne, to si dělám legraci, samozřejmě, že můj manžel ještě pozná australáky od cane corso, ale jen pro jistotu...).

Cestou jsem u Karlových Var naložila i mou maminku, coby opatrovnici psů Sandry, mé kamarádky, která jela také se mnou. Cesta nám ve dvou lépe ubíhala. Vlastně ve třech, protože jel i Jones (jak jinak). Okolo třetí jsme byli u Sandry. Udělali jsme si prohlídku jejích "pokladů", něco zkritizovali, něco pochválili. K večeři jsme si dali kuře ala Italia a k tomu italský salát. Pak už jsme jen mé mamince vysvětlili, kterého psa s kterým může zítra pustit (Sandra jich má více než 30), jak je nakrmit a na co si dát pozor. Někdy mám pocit, že je moje maminka asi kamikaze, ale po někom jsem to musela zdědit.

V jedenáct jsme vyjeli směr Luxembourg. Při řízení jsme se vystřídali a okolo čtvrté byli na místě. Sandra vezla s sebou Evitu a dva mladé psy, kteří sice nebyli hlášeni, ale jeli "na zvykačku". Ti tři spali v zadní části vozu, Sandra na předních sedačkách, já na zadních a pode mnou Jonesek. Celkem jsme si i odpočinuli, ale v sedm nás vzbudila zima. Po té, co jsme ze sebe nadělali "paní vystavovatelky" a nasnídali se, hurá do haly. Těšila jsem se, že se ohřeju, ale chyba lávky... Nakonec jsem v hale trpěla celý den, okolo poledne bylo venku již tepleji než uvnitř a ten smrad z cigaret byl vážně nesnesitelný. Mám pocit, že snad kromě mě, Sandry a psů kouřili úplně všichni. Chytil mě celkem slušný astmatický záchvat a to je u mě co říct... Modlila jsem se, ať to přežiju bez úhony. Doufám, že EU v brzké době přijme zákaz kouření ve veřejných prostorách, dokonce i psi pšíkali jako o závod.

Cane corso posuzovala rozhodčí z Francie a šli na řadu po šarpejích. Nahlédla jsem do katalogu a ztuhla! 21 CC a z toho 3 psi v šampionech a 3 feny v šampionech. A teď se držte: Evropský vítěz 2002 + BOB - Marcel, šampion Francie import Itálie Benhur dei Dauni, res. Světový vítěz 2002 - Tuono, Evropská vítězka mladých 2003- Baronessa dei Re di Roma a v šampionkách - Evita, Apollonia dei Re di Roma - super fena a Marion della Porta Dipinta. Takže společnost jak se patří. Dostala jsem nervozu do břicha, jako kdybych byla na výstavě poprvé. Za to Jonese nic nerozházelo.

První byla třída mladých psů. Vyhrál jí pes z Francie Ugo des Gladiateurs du Palatinat (linie Cerberus). Byl to černý pes, s delší čenichovou partií, ale pěknou kostrou. Vadilo mi jen, že byl na horní hranici výšky, ale chyběla mu substance.

Poté již nastoupili šampioni psi. Od prvního okamžiku paní rozhodčí z Jonese nespustila oči. Nechala proběhnout každého psa solo a pak všechny 3 dohromady, statika a opět všichni společně v pohybu. Udivilo mě, že nám nedělá posudky. Pak mi došlo, že se posuzuje anglickým stylem, tedy bez posudků, pouze určit pořadí prvních čtyřech, ale pak dostanete diplom, kde je napsaná vaše konečná známka (výborný, VD...), což posuzování příjemně urychlilo. A pořadí bylo hotové, třetí Marcel (musím přiznat, že v Paříži se mi Marcel tolik nelíbil, ale zde byl ještě o mnoho horší - nízký podsaditý pes, žádný krk, hlava kulatá a pohyb neelegantní - takový spíše dusot slona). Paní rozhodčí mu zadala známku VD. Druhý skončil Benhur res. CACL a Jones třídu šampionů v plné parádě vyhrál CACL. Tím splnil podmínku pro přidělení titulu šampion Luxemburska! (další titul do sbírky - hihihi).

V mezitřídě byli jen dva pejsci a oba značně rozdílní v typu. Vyhrál černý pes s pěknou kostrou, horším předvedením - Togo (bratr Tuareka - z dalšího vrhu), za ním skončil Rocco della Porta Dipinta (o. CHeno, m. Maraia). Rocco měl velmi slabou kostru a substanci, vypoulené oči a nedostatečný hrudník.

Třída otevřená psů probíhala takto: zvítězil krásný zcela modrý jedinec (bez žíhání) s nádhernou korektní hlavou, vynikající kostrou, skvělým osvalením. Byl z Francie, jeho rodiče (o. Airo, m. Funny) z Itálie. Jmenoval se Rodin de la Cité de la Rune de Dalle. Čtyřletý, moc ponvedený jedinec. Nechal za sebou všechny další konkurenty, avšak pes na místě druhém, též z Francie, byl také velmi pěkný a typický cane corso (jeho rodiče oba pocházeli ze stejné chovatelské stanice, v jaké se narodil Rodin de la Cité). Byl tmavě žíhaný a stejně jako Rodin i on měl typickou hlavu, kterou tolik nyní cane corso potřebují! Pak jsme nastoupili k boji o CACIB. Já s Jonesem, vítěz z mezitřídy a vítěz z otevřené. Pes z mezitřídy o titul nazasahoval, paní rozhodčí se rozhodovala prakticky jen mezi Jonesem a Rodinem. Bylo vidět, že se jí líbí oba psi (i mně se oba líbí). Ale přednost dala přeci jen Jonesovi a ten tak získal CACIB a Rodin res. CACIB.

V mladých fenkách vyhrála zcela bezkonkurenčně Baronessa. Je to krásná modrá žíhaná fena. S úžasnou kostrou, tělem, pohybem i hlavou. Kdo zná Chilli, tak vězte, že Baronessa vypadá jako její dvojče! Já osobně jí tipovala též na titul BOB.

Třída šampionů fen dopadla dle očekávání. Vyhrála Apollonia (fena ze stejného spojení jako je Baronessa, ale z předešlého vrhu). Je to fantastická fena. Druhá skončila Evita a třetí Marion della Porta Dipinta (o. Indio, m. Juli). Marion též získala známku velmi dobrá. Fena byla malá, drobná, bez hloubky hrudníku, s velmi slabou kostrou a hlavou, která měla do cane corso daleko, spíše vypadala jako boxer.

No a teď už nás čekal jen boj o BOB. Šla jsem s Jonesem proti neuvřitelně silné dvojce: Baronessa a Apollonia. No moc sem si nevěřila. Ty feny jsou opravdu skvělé a zvláště mladá fena byla jedinečná. Mně se líbila nejvíce i na Evropě v loňském roce, kde bych jí tipovala na BOB, ale stejně jako tam, ani tady můj tip nevyšel a BOB získal Jones!!! Paní rozhodčí se rozplývala nad jeho elegancí, ušlechtilostí, perfektním pohybem a profesionalitou.

Všichni caníci (až na dva jedince) byli kupírovaní.

Jen zajímavost na závěr, bylo zde velmi mnoho argentinských dog, myslím že 34, což bylo pro mne celkem nečekané číslo a kromě jediné byli všechny kupírované (Francie, Itálie, Belgie, Rusko, Rakousko...).

Návrat k Sandře byl veselý a rychlý. Mamka PŘEŽILA a tak jsme mohly druhý den ráno vyrazit domů. Okolo páté jsem byla už v Pavlovicích. Saskia i manžel úspěšně odbonitovali, psy si nepopletli, a tak na bonitaci dovedli australany a ne caníky.
Tak vše vlastně dobře dopadlo!

Ze života v roce 2005
Klubová výstava cane corso v Římě 22. 6. 2003
     Jaký byl můj rok 2003