Ze života
Mostra Speciale Cane corso při mezinárodní výstavě v Miláně leden 2005
Tak
jo, asi si budete už vážně myslet, že jsem padlá
na hlavu, ale mě opravdu vystavování moc
baví a i kdyby "na chleba nebylo", na výstavu
prostě pojedu!
Takže
pochoputelně Mostra Speciale Cane corso při
mezinárodní výstavě v
Miláně je prostě pro mne jednoznačně tak lákavou
akcí, že ikdyž jsem v prosinci 2004 byla v
Itálii 2x, v lednu 2005 jsem si to tam namířila
opět!
Vyjeli
jsme klasicky o něco dříve. Konkrétně ve čtvrtek
odpoledne mě manžel vezl do Německa za Rozvadovem totiž na mě čekala
již tradičně Sandra. Přihlásila jsem jen Chilli, ať
nemáme zase auto plné až po střechu. Sandra brala
Bayose, dále mladého pejska, fenu se
štěňaty na kotrolu vrhu a kromě toho jsem musela
vrátit Hulka- zapůjčeného pejska v mém
chovu od pana Frascariho (dei dauni) a zpět jsem si měla
dovézt dalšího vytipovaného.
V řízení jsme se obě vystřídaly a k ránu dojely k Floře. Posnídaly jsme, pomohly Floře okolo psů a vyjely do Verony na kontrolu vrhu. Ta proběhla rychle a tak jsem pokračovaly dále do Regia Emilia k Massimovi (dei dauni).Zde jsme nějakou chvíli strávily a v noci dorazily opět k Floře. Byla jsem dost unavená a tak plánovanou sobotní návštěvu chovatelské stanice u Saronna jsme odložily a rozhodly se, že si udělám takový nákupní den. Byly přece výprodeje a kdo má doma "parádnici" jako je naše Siska, tak mi rozumí, že se nedalo domů nepřivézt nějaký ten kousek "italského hadříku". Radek ocení spíše něco na zub. Pro oba jsem sehnala, co jsem chtěla. I Sandra nakoupila vše potřebné a tak jsme zamířily opět k Floře. Pomohly jsme jí s koupáním 3 buldočků na zítřejší výstavu. Objednaly si pizzu a po její rychlé konzumaci jsme si šla ve 23.00 hodin konečně lehnout.
No jo, jenže asi za hodinku se mi začalo dělat do zle. Najdříve pálila žáha, pak se přidaly křeče v břiše, nakonec tupá bolest hlavy a od 03.00 hodin jsem trávila na záchodě... Bohužel jsem tu vynikající pizzu vyzvrátila, a to mě vážně dost štvalo, protože tak dobrou si u nás dáte jen vyjímečně. Jenže co naplat, nervy ze zítřejší výstavy prostě pracovaly na plné obrátky a kdo trpí předvýstavní horečkou jako já, tak mě určitě chápe a lituje.
V
05.00 jsme oficiálně vstávaly. Rychle poklidit
psy, vyvenčit, nakrmit, napojit, nasnídat,
obléknout, učesat, natankovat a rychle na
výstaviště. Zaparkovaly jsme úplně
fantasticky- normálně přímo u vchodu do haly- tak
cca 1 metr od vchodu! Po té probdělé noci jsem si
nic lepšího už přát nemohla! Popadla
jsem psy, židličku a šupajdy na přejímku. Pak si
to valím halou a hledám kruh a odchytne mě
Mariano (della Porta Dipinta), dostala jsem darem novou knihu o CC a
když jsem v ní začala listovat, byla jsem moc mile
překvapená. Za prvé jejím obsahem-
mnoho nových a pěkných fotografií a
pak také fotkou Joneska , kterému to v knize moc
slušelo, stejně jako naší Nastěnce.
Byla jsem na ně pyšná! Dozvěděla jsem se mnoho
nových informací o
plánovaných změnách v chovu CC v
Itálii. (o těch extra)
U
kruhu už na mě čekal Luigi di Rienzo, protože mi z Neapole přivezl
Cirase. Ciras byl v pěkné kondici a mile se se mnou
přivítal, stejně jako jeho páneček a
ostatní chovatelé. Už si tam připadám
jako doma. Dá se říct, že už znám
více chovatelů v Itálii než u nás.
Proč asi? No protože italové po
výstavách hodně jezdí!
Jukla
jsem do katalogu a polilo mě horko. Kdybych už nebyla zcela
vyprázdněná, tak bych to sotva stíhala
na vzdálenou toaletu... 69 CC a konkurence opravdu hodně
hodně na úrovni. Dobrá polovina z toho byly feny.
Tak jsem si řekla, když se dostanu na výbornou s
pořadím, bude to super! Nejdříve jsem nastoupila
s Bayosem do šampionů, skončil třetí, ale
konkurence byla silná. Zvítězil Gladio před
Connanem. Pak jsem rychle šupala s Cirasem do
otevřené. Bylo nás tam okolo dvaceti! Ciras se
moc pěkně předvedl, dostal známku
výborný a drželi jsme se dost dlouho i o
pořadí. Odešla jsem z kruhu
výborná pátá.
Vyhrál Icarus Paola Cuiuse z Říma.
Znám ho dobře a je to pes, který si to jistě i v
takové tvrdé konkurenci zasloužil.
Škoda, že jste ho neviděli. Opravdu velmi
kvalitní jedinec v žíhané barvě. Za
loňský rok se může pyšnit titulem TOP CC 2004!
No
a pak šampionky feny. Šoupla jsem Chilli Sandře a
ta jí jen držela a Chilli v davu neustále hledala
mě a vypadala KRÁSNĚ , úplně jsem se do
ní zamilovala a nebyla jsem ten den sama! Vyhrála
třídu šampionů a čekala na konec o
porovnání. Na konci
posuzování nastoupila proti
vítězné feně ze třídy
otevřené a proti vítězné feně ze
třídy pracovní o titul Vítězka
speciální výstavy. Srdce jsem měla až
v krku, ale ať jsem se dívala sebe více kriticky
na Chilli, tak jsem na ní prostě žádnou chybičku
neviděla. A tak to ani jinak nešlo a Chilli
vyhrála! Pak nastoupila do kruhu i vítězka
mladých a bojovala proti Chilli o titul Migliore femine-
Vítězná fena výstavy. Jenže tento den
patřil Chillince a ta získal i tento titul. Ve psech
zabodoval Gladio. Pak až šla Chilli proti Gladiovi a
já si mnula ruce, že to máme v kapse, protože
Gladio se absolutně nepředvedl, narozdíl od stále
skvěle naladěné Chilli. Publikum fandilo a to dost nahlas.
Jenže BOB dostal pes- Ital. Vystavuji už dlouho, ale to co
následovalo, jsem u CC nikdy v životě nezažila.
Hromadné hučení a výraz nevole od
všech přihlížejích chovatelů a
vystavovatelů! Chilli odcházela poreženě z kruhu a publikum
na výraz podpory a sympatie k Chilli začali jí
bouřlivě tleskat. Tak to bylo neuvěřitelně milé gesto a
potěšilo možná ještě více,
než všechny tituly, které ten den Chilli
získala!
Okamžitě po skončení nás obklopili fotografové a gratulanti a já si připadala, jako bychom vyhrály přinejmenším Světovou výstavu! Každý nám připomínal, že výstava v Miláně je prostě nejprestižnější akcí v roce a k tomu Speciální výstava!!! Takže jsme k našim triumfům v Itálii přidali další a velmi cenný!
Jsem
hrdá na Chilli i jejího otce, kteří
patří skutečně v současné době mezi
absolutní světovou špičku v plemeni.
Kdo
má z našich úspěchů radost, těm
děkujeme za tichou
a nebo vyjádřenou podporu, těm ostatním
(které
naše úspěch netěší a naopak
závidí) doporučím, ať se
zamyslí sami
nad svým chovem...